Proč bych raději topil dřevem

Před mnoha lety jsme měli v rodinném domě kotel na uhlí a koks. Zatápělo se v něm tak, že se rozhořelo dřevo, přidalo se uhlí a poté, co hořelo uhlí, se přiložil koks. Kotel se naložil koksem do velké výšky, přiškrtil se přívod vzduchu a koks postupně prohoříval celý den, takže nebylo nutné u toho neustále sedět a přikládat. Bylo to sice pracnější včetně ukládání paliva pod střechu, ale šlo o poměrně levný zdroj vytápění. A hlavně pokud jste si zajistili dostatek paliva včas, měli jste jistotu, že v zimě budete mít doma teplo a netýká se vás žádný „blackout“.

Pak se ale v devadesátých letech rozjela plynofikace obce, kotel na koks zmizel v propadlišti dějin a topilo se zemním plynem. Zpočátku pohoda, bezpracné topení, stačilo nastavit termostat a o nic víc jste se nestarali. Jenže dnes je cena plynu tak vysoká, že bych rozhodně topit plynem už nechtěl. Kdybych v tomto domě stále bydlel a mohl rozhodovat o topném zdroji, nechal bych plynovou přípojku demontovat a pořídil si třeba nejlepší zplynovací kotel na dřevo. Na zahradě jsme měli spoustu místa pro skladování dřeva, dvě velké kůlny a zastřešené zásobníky na dřevo, takže by nebyl s uložením dřeva problém.

Dřevo je stále nejlevnější topnou surovinou a je navíc zcela nezávislé na distribuční soustavě zemního plynu či elektřiny. V naší zemi je již dlouhou dobu dostatečné množství palivového dřeva a jestliže lesníci budou i nadále rozumně s dřevem v lese hospodařit, palivového dříví by mělo být dost i v budoucnu. Navíc v lese (mimo národní parky a přírodní rezervace) je možné legálně sbírat klestí a také šišky. Klestím rozumíme suché odumřelé dřevo do průměru sedmi centimetrů a šiškami jsme topili v kamnech na chatě, přičemž suché šišky krásně hoří. Já už bych zkrátka kotel na plyn nechtěl a klidně bych občas vyrazil do lesa na samosběr klestí a šišek, což by přineslo úsporu za vytápění rodinného domu.